365 - 21.den

Ubíhající cesta
vyfocená ráno cestou do nemocnice (fakt ubíhá na obrazovce:-). Je to focené jen cestou přes čelní sklo auta). Přála jsem si, aby dnešní den uběhl rychle... Byli jsme s M. na vyndání nosních mandlí. Žádný velký výkon, žádná hrozivá nemoc, ale zážitky to ve mně teda zanechalo hluboké.....
Děťátko si jde do nemocnice celkem zvesela (aspoň to naše:-). Nějak to přežije, spinká, není mu dobře, ale vše se rychle zlepšuje a za chvíli jde domů. Nevím jak to cítí dítě, já si to z dětství nepamatuji...
Ale já měla strach, jak ten náš jedlík zvládne hladovění (v pohodě), bylo mně neveselo, když jsme ho tři musely držet, aby snědl lžičku nějakých kapiček. Kápnout do nosu už mu ani nezkoušeli. Běhal mně mráz po zádech, když jsem předešlé děťátko slyšela hned po příjezdu moooc plakat, kašlat, dávit se, myslela jsem, že budou spinkat....
M. šel na řadu hned druhý, všechno se nějak zvládlo, ale není to jednoduchý, držet se a konejšit dítě, když samotný by se mně chtělo brečet... Ale to prostě rodiče zvládnou. A to šlo jen o blbé nosní mandle!! Fakt si ze srdce přeji, aby žádné dětičky nebyly nemocné!!!